Dětské radosti


DÄ›ti nejsou vÅ¡echny stejné a může za to vliv rodiÄů. Je to jejich výchova, která urÄuje smÄ›r dÄ›tského života a pozdÄ›ji také to, jak na nÄ›j budou pohlížet a jak jej budou brát. Proto je nutno mít k dÄ›tem ten nejlepší přístup, ale zase ne takový, aby bylo dítÄ› ve stresu. Protože jsou i takové případy. Dříve, když rodiÄe dítÄ› potrestali, tak to vÄ›tÅ¡inou mÄ›lo úÄinný efekt. SamozÅ™ejmÄ› jak u koho. Nyní rodiÄe dítÄ› potrestat nesmí, protože by se lehce mohli octnout v kriminále. Taková je skuteÄnost. Jenže kam s tím dospÄ›jeme.  

děti na cestě

Pozor ovÅ¡em na trest, ten má být úmÄ›rný vÄ›ku. Není možno seÅ™ezat dítÄ› do modra! Nikdy! Ani když už je skoro na hranÄ› dospÄ›losti. Ale zase, pokud omluvy nepomáhají, tak nÄ›jaká ta rána asi zbyteÄná nebude. Jen se musí vést s citem a nesmí ublížit. Musí mít právÄ› jen ten výchovný charakter a nic jiného.  

Není ovÅ¡em zase moc dobré netrestat Å¡punta vůbec nechat ho, aby si dÄ›lal, co chtÄ›l. To se Äasem vrátí jako bumerang a klidnÄ› se může stát, že Å¡punt vyroste a seÅ™eže on své rodiÄe. Ti se pak jen mohou ptát, kde udÄ›lali chybu.  

dvě děti

DÄ›ti je tÅ™eba vést k úctÄ› ke starým lidem. Kdysi pradávno se dÄ›ti i ve Å¡kole uÄily, že mají pustit sednout staršího, když je například autobus plnÄ› obsazen. Dnes se tak asi již nedÄ›je, neb dÄ›ti sedí a hledí do mobilu. Starší pán se vedle sotva drží na nohou, ale ony mají oÄi jen pro mobil. Zda schválnÄ› nebo ne, to už je jiná kapitola vÄ›ci se stejným výsledkem. Ale proÄ je tedy nevychovávají k tomu v rodinÄ›? Možná ano, ale dítÄ› si Å™ekne, že co oÄi nevidí srdce nebolí a sedí si dál jak pÅ™ikované. A ty starší si jeÅ¡tÄ› na vedlejší sedadlo dají taÅ¡ku s uÄením. Od koho to mají? Zde je tÅ™eba se kriticky podívat na dospÄ›lé, kteří to také nÄ›kdy udÄ›lají. Ale tu už vychovávat moc nelze. Je to ten druh lidí, pro které je bezohlednost zcela pÅ™irozená a nic Å¡patného v tom vůbec nevidí.